Rubriky
Divadlo

Budovatelé říše

Tato šílená hra měla premiéru 19. října 2016 a musím říct, že toto představení přímo miluji. Předně – je krátké, trvá necelou hodinu. A pak, můj výstup trvá sotva deset minut. Takže je to pro mě velmi příjemné a v podstatě odpočinkové představením které velmi rád hraji. Zkoušení bylo také velmi příjemné a téma hry je pro mě velmi zajímavé. Zkrátka, dobrý kus! Navíc jsem si během zkoušení nechal narůst plnovous.

Rubriky
Grafomanie Mikropovídky Povídky

Trest – mikropovídka č. 5

Jsem ztracená existence. Mé dětství stálo za hovno, moje puberta stála za hovno a moje dospělost už nestojí ani za to hovno. Střední školu jsem nedodělal a normální práci si nikdy nenašel. Měl jsem problémy s prachama, tak jsem začal dělat pro Šéfa. Nejprve si mě jenom oťukával a dával mi na práci lehčí věci. Sem tam dát někomu přes držku, rozmlátit někomu káru, prostě klasické jobovky. Když jsem se mu takhle osvědčil, postoupil jsem.

Rubriky
Portfolio Tvorba videa

Mini iKnow – video kvízové hry

Další z řady videí her. Tentokrát i s 3D animací.

Rubriky
Grafomanie Mikropovídky Povídky

Bdělost – mikropovídka č.4

 

Ludvík trpěl takovou zvláštní poruchou. Byla to jistá forma náměsíčnosti. On se třeba v noci vzbudil, udělal nějakou věc a zase usnul. Po nějaké chvíli se znova probudil a teprve pak mu došlo, co se vlastně dělo.

Poprvé se to stalo, když mu bylo přibližně patnáct a Ludvík se v noci probral, vstal z postele, otevřel okno a vyhodil ven peřinu, pod kterou spal. Je třeba poznamenat, že Ludvík se svými rodiči bydlel v šestém patře. Když peřinu vyhodil, zavřel okno a zase šel spát. Po nějaké době ho probudila zima. Bez jakéhokoliv zaváhání otevřel peřináč a vytáhl si další peřinu. A nakonec se probral potřetí. To už se docela podivil proč není jeho peřina povlečená. A pak mu konečně došlo, co udělal. Nějak se mu to nechtělo věřit a tak otevřel okno a podíval se dolů. Na chodníku ležela peřina. Ludvík zašel za mamkou.

Rubriky
Grafomanie Mikropovídky Povídky

Jízda – mikropovídka č.3

 
 
„Ahoj. Jmenuji se Daniel a jsem anděl.“
Kryštof si prohlížel malého muže, který se před něj posadil ke stolu v nějaké hospodě. Příliš nechápal, co se děje. Ráno šel normálně do práce. Pracoval jako poštovní doručovatel. Když šel pro podpis k jednomu adresátovi, pamatoval si jen, že zazvonil na zvonek a pak nic. Najednou seděl v prázdné hospodě a měl před sebou pivo.
„Kdože jste?“ zeptal se Kryštof nechápavě.
„Jsem anděl a jmenuji se Daniel.“ Zopakoval muž.
Kryštof se rozhlédl. Nikde nikdo, jen plný škopek piva před ním.
„Kde to jsem?“ zeptal se.
„Jsi v nebi.“
 

 

Rubriky
Grafomanie

Videopoezie

Ano. I takové věci se člověku dějí..

Rubriky
Grafomanie Mikropovídky

Dialog na konci – mikropovídka č.2

Asi pětatřicetiletá žena zemřela. Měla docela štěstí, protože se dostala do nebe. Nicméně život na zemi jí docela bavil, a tak když jednou potkala pána Boha, řekla mu:
„Pane Bože, podívej, co jsi dopustil.“
„Co máš přesně na mysli?“ Zeptal se Bůh i když všechno ví, ale potřeboval nějak udržet konverzaci.
„No moji smrt přece.“
„A jak jsi zemřela?“ Bůh stále udržoval konverzaci.
„Oni mě přivázali ke kameni a hodili do vody. Jenže já se nepotopila.“
„Vidíš, jaké si měla štěstí. To se jen tak někomu nepodaří.“ V tomhle má Bůh pravdu, schválně si to někdy zkuste. Jenže žena na to:
„No jo, ale oni mě pak vytáhli, řekli, že jsem čarodějnice a upálili mě.“
Bůh se zamyslel a potom řekl:
„No vidíš… A pointa?“
—————-
 POSLECH:
https://www.youtube.com/watch?v=Hv4CiSmQ4jI