Ranní probuzení Michalovi nemilosrdně připomnělo, že se v noci stala ne zrovna dobrá věc. Něco, co je obvykle označováno jako omyl. Naštěstí předmět onoho omylu již vedle něj neležel. Asi odešla ještě za tmy. Ani ho to moc nemrzelo, přece jen, když si uvědomil, co všechno s ní dělal (a co dělala ona s ním), […]
Rubrika: Povídky
Kongregace Mužské Inteligence je tajná organizace, sídlí ve finském městě Emätin, členové jsou přední lídři byznysového světa. Na posledním sjezdu byly přítomné také úspěšné ženy. Zahajovací proslov unikl! Čtěte rychle, než to smažou!!
Je to povídka, kterou jsem napsal ani nevím kdy, nicméně jsem ji poslal do soutěže, kterou organizovala firma Intel – jednalo se tehdy o uvedení nové řady procesorů na český trh. Tématem byla uměla inteligence v roce 2051. Hlavní cenu jsem tehdy nevyhrál…
Tři malí kluci stáli v lese. „He! Ty vole o!“ Křičel Filip a nadšeně třepotal ukazováčkem, který mířil někam před něj. Ferdinand, který stál za ním, se do těch míst zadíval. „Ty mede! To sou mravenci!!“ konstatoval Ferda s patřičným údivem v hlase. „Počkej, ukaž.“ Řekl Kamil a postavil se mezi ty dva. „Prdlajs mravenci. To sou termiti!! […]
Moje dětství stálo úplně za hovno. Už ve škole jsem si všimnul, že ostatní děcka vždycky strašně ječí, když třeba v tělocviku spadnou na loket, anebo když se mě nějaký starší zmrd pokoušel šikanovat a já mu třeba vykloubil čelist, tak taky strašně řval. Jakože prý je to bolí. Já jsem to s tou bolestí měl takové divné. […]
Ludvík trpěl takovou zvláštní poruchou. Byla to jistá forma náměsíčnosti. On se třeba v noci vzbudil, udělal nějakou věc a zase usnul. Po nějaké chvíli se znova probudil a teprve pak mu došlo, co se vlastně dělo. Poprvé se to stalo, když mu bylo přibližně patnáct a Ludvík se v noci probral, vstal z postele, otevřel okno […]
„Ahoj. Jmenuji se Daniel a jsem anděl.“ Kryštof si prohlížel malého muže, který se před něj posadil ke stolu v nějaké hospodě. Příliš nechápal, co se děje. Ráno šel normálně do práce. Pracoval jako poštovní doručovatel. Když šel pro podpis k jednomu adresátovi, pamatoval si jen, že zazvonil na zvonek a pak nic. Najednou seděl […]
Někdy v roce 2007 jsem napsal povídku, kterou jsem bral v podstatě jako takové stylistické cvičení. Šlo mi o ich-formu a o akční žánr. Myslím, že jsem jí tehdy dokonce posílal do nějaké soutěže, ale vůbec se neumístila. Mám takový dojem, že jsem se touto okolností cítil velmi dotčen. No co už. Jestli se někomu […]