Rubriky
Příběhy

Žumpa – část 02

Zveřejňuji druhou část Žumpy. Díky za čtení.

A protože ve čtrnácti jsem prozatím silnější než fotr nebyla, tak jsem si ho prostě natočila na tu starou kameru.

On se mě třeba potom snažil přechytračit a tu kazetu hledal. Ale on byl fakt hloupý, takže mě nikdy nepřechytračil. Taky už mě pak neprcal.

Jednou dostal nějaký záchvat sebelítostí, to mi bylo asi sedmnáct. Přišel ke mně do pokoje a bulel. Že prý je mu hrozně líto, co dělal a že mi zničil život. Já jsem se strašně rozesmála a řekla mu, že „to jeho malé péro jsem stejně nikdy necítila, takže v poho.“ On mi pak řekl, že jsme zlá a já mu řekla „drž hubu kriple a vypadni z mého pokoje.“ Tyhle jednoduché instrukce chápal, takže odešel.

Pokračuji v pročítání časopisu Příběhy slavných. Čtu že „Pája ze seriálu Pavlač: Zaplete se s Tomem Tygrysem a skoční v blázinci?“ No to by byl vrchol. Seriál Pavlač je nejlepší televizní seriál, který existuje. Vysílá se každý den a lidi tam prožívají opravdové osudy. A řeší se tam hlavně problémy obyčejných lidí.

Všechny herce z tohoto seriálu miluji. Hlavně Veroniku Nystelovou, která hraje Páju. Je hrozně uvěřitelná a přirozená herečka. Soustředěně přečtu celý článek a je mi jasné, že pokud se Pája opravdu dostane do blázince, tak její vztah s manželem asi nedopadne dobře.

Jako s mým bráchou, který se kdysi taky dostal do blázince. Jmenoval se Lumír. Nevím, proč mu naši dali takhle debilní jméno. Říkám schválně, že jsem „měla“ bráchu. Minulý čas používám vědomě, i když brácha neumřel. Žije. Akorát není svéprávný. Když mu bylo dvacet, skončil v blázinci. Chtěl se oběsit na špagátu u nás v koupelně. Akorát se to utrhlo, takže přežil. Prostě nemehlo.

Když ho pak z blázince pustili, protože už prý je v pohodě, ptala jsem se ho, proč se věšel. Neodpověděl. Nikdy se se mnou moc nebavil. Vlastně skoro vůbec. Chvilku jsem podezřívala fotra, jestli ho náhodou taky nepokoušel prcat. Raději jsem se na to fotra zeptala. Řekla jsem mu. „Doufám, že nešoustáš i Lumíra. To bych tě musela zapíchnout.“ A fotr dostal úplný hysterák, takový, jaký jsem u něj nezažila. Byl úplně mimo. Furt řval, že by něco takového nikdy neudělal. „Mě si to udělal, kriple.“ Připomněla jsem mu. Pak začal bulet a říkal, že „Lumírkovi by to nikdy neudělal“. A fňukal jak děcko. Tak jsem uznala, že je v tom asi fakt nevinně.

Nakonec se ukázalo, že se brácha zabouchl do jedné buchty. Znal jí ze školy. Byla o rok níž. Nejhezčí buchta školy. Bloncka, pevné kozy, minisukni nosila ještě v listopadu. Prostě hvězda plesu. Bylo jasné, že brácha je úplně mimo její teritorium. Taková kozatá miss by v životě nechodila s někým, kdo se jmenuje Lumír. Když se pak brácha dozvěděl, že se bloncka cajdá s nějakým vysokoškolákem, co ji vozí na motorce, nezvládl to a řešil to tím špagátem. Dement. Taky jsem mu to tehdy řekla. Řekla jsem: „Jsi dement brácha?“ Ptala jsem se ho: „Proč se věšíš kvůli nějaké buchtě? Jestli chceš píchat, tak řekni. Liduna od nás ze třídy píchá za prachy. Už píchala i s tělocvikářem. Tak řekni.“ Ale brácha neřekl. Prý je zamilovaný. Prostě dement.

Nakonec těsně před maturitou jeli na nějaký víkend. Jakože rozlučka se střední. Oba ročníky. Třeťáci a čtvrťáci. V noci to skončilo grupáčem ve stanu, kdy ta princezna ojela dva spolužáky od Lumíra. Nějak ho to semlelo. Nejspíš proto, že ho nepřizvali. A celou tu šukačku poslouchal z vedlejšího stanu. Asi prostě neunes, když slyšel, jak holka, do které byl strašně zabouchnutý, kouří péra jeho kámošům ze třidy. Na druhý den vlezl do kolejiště přímo před vlak. Ale brácha byl prostě nešika. Vlak ho nepřejel, ale odpinknul ho mimo trať. Tam narazil lebkou na šutr a bylo vymalováno. Přežil sice, ale už jenom slintal a huhňal samohlásky. A dostával epileptické záchvaty. Takže je v ústavu a je zbaven svéprávnosti. Proto říkám, že jsem „měla“ bráchu. Ale za to mám ségru. Matka ji porodila jako poslední. Je to divné. Myslím, že náš fotr nebyl její fotr. Jmenuje se Romana a není matce podobná. Ani fotrovi teda. Čepuje pivo gamblerům v jedné herně. Vůbec se nestýkáme. Myslí si, že je chytřejší než já. Ale není. Myslí si, že je nejchytřejší na světě. Přitom sotva prolezla základkou. Devítku musela opakovat. Romana je piča.

Odložím Příběhy slavných a beru Žena žije. Je to skvělý časopis, plný dokonalých žen. Otevřu nazdařbůh na nějaké stránce. Vykoukne na mně Veronika Nimrodová. Má fotku přes celou stránku. Má na sobě růžové minišatičky. Vlasy má učesané do dvou copánků. Sedí ve žlutém ferrari. Vypadá jak Barbie panenka. Je nádherná. Její silikonem vycpané dudy jsou napěchované v mini šatičkách a napíchané rtíky se špulí do objektivu. Přečtu si článek.

Píše se v něm, že Veronička dostala ferrari od svého nového přítele. Je tam taky vyfocený. Na protější stránce. Je tlustý jak můj Jarda. I stejně plešatý. Akorát má koženou bundu a džíny a lesklé hnědé boty s tupou špičkou. To by si můj Jarda nikdy neoblík. Myslím džíny, že by si neoblík. Protože jediné džíny, které si může Jarda koupit, jsou z Tesca. A ty na sebe nenarve. Takže chodí v šustkách. Džiny na míru si nemůže dovolit. A ferrati taky ne. Jezdí v patnáct let staré felicii. V červené. Prohlížím si žluté ferrari v časopise. Má dokonalé tvary. Jako Veronika Nimrodová.

Je už večer, když se Jarda vrátí domů. Moc si spolu nepovídáme. Jarda sní řízky, pak si otevře pivo. Pije ho a kouká na televizi. Koukám s ním. Po nějaké době slyším, jak začne chrápat. To se pak vždycky zvednu a jdu spát do ložnice. Nikdy za mnou nepřijde a spí u zapnuté televize do rána. Ale nevadí mi to. Kdyby do ložnice přišel, vyhodila bych ho. Nechci to jeho chrčení poslouchat. Navíc, když těch piv vypije více, začne filozofovat.  A to se fakt poslouchat nedá. To jsou žvásty, že by se z toho jeden poblil.  Nebo třeba začne mluvit o politice. A když těch piv vychlemtá opravdu hodně, začne vyhrožovat, že do politiky vstoupí. Že by chtěl na radnici. To mu vždycky řeknu „ty vole Jardo přestaň mektat hovadiny a sklapni.“ Většinou buď sklapne anebo mi začne vyčítat „že ho nerespektuju.“ To ho pak vždycky profackuju. Pak už je zticha. Už několik let spím sama. Z ložnice ho prostě vyhazuji. 

Takhle žiju.

Pokud byste rádi měli i něco fyzického (papír je prostě papír), anebo třeba máte rádi audioknihy, pak určitě prozkoumejte tyto odkazy: