Druhá vlna aneb spouštíme MírPlay

Už během letních prázdnin 2020, jsem kolegům v divadle nastínil možnost, že bychom měli zřídit nějakou vlastní platformu, kde bychom mohli prezentovat naší tvorbu. Klíčové bylo, abychom byli vlastními pány na svém vlastním písečku a nebyli závislí na rozhodnutí nějaké třetí strany, jinými slovy, aby mezi námi, jakožto tvůrci obsahu, a našimi diváky nebyl žádný prostředník.

Takovými prostředníky jsou právě YouTube nebo Facebook, který sice umožňuje tvůrcům nějaký výsledek, ale dříve nebo později narazíte na nějaké kompromisy, které se vám prostě nelíbí. A tak jsme si řekli, že vytvoříme vlastní systém.

A když se najednou podruhé zavřela divadla, byla potřeba takového systému najednou nutností. Věděli jsme, že máme skvělé diváky, kteří naší tvorbu rádi podporují, ale v podstatě jsme se cítili už docela nekomfortně, protože mezi námi a našimi diváky neexistoval klasicky vztah ve smyslu „my něco nabízíme a vy si to můžete koupit, pokud chcete“, tedy standardní vztah, který funguje, když třeba prodáváte vstupenky na divadelní představení. Ale my jsme se najednou na docela dlouhou dobu ocitli v vztahu „my jsme v průseru a vy nás můžete zachránit, pokud chcete“ – a přesně z tohoto vztahu jsme se chtěli dostat. A forma předplatného za exkluzivní audiovizuální obsah je podle mě ta nejlepší cesta.

 

Základní inspirace byla ve službách jako Netflix nebo HBOgo, což může na první pohled vypadat, jako velké sousto – přece nemůžete někde v Ostravě vyvinout druhý Netflix? A vidíte, můžeme, ono to nakonec není celkem nic složitého. Potřebujete někde hostovat videa a pak mít web, který je zobrazí. Takže základní kontury naší služby MírPlay vznikaly během prázdnin, intenzivní vývoj potom probíhal v období září až prosinec.

Cenu jsme nastavili na 90,- Kč za měsíc, eventuálně 900,- Kč za rok s tím, že případné příjmy by měly pokrýt náklady na veškerou tvorbu, včetně odměn pro herce. Čas ukáže, zda tato kalkulace byla správná.

Odkaz najedete zde:
https://www.mirplay.cz

Trailer na film Riško a Fučo: Na konci cesty