Napalm – mikropovídka č.6

Tři malí kluci stáli v lese.

„He! Ty vole o!“ Křičel Filip a nadšeně třepotal ukazováčkem, který mířil někam před něj. Ferdinand, který stál za ním, se do těch míst zadíval.

„Ty mede! To sou mravenci!!“ konstatoval Ferda s patřičným údivem v hlase.

„Počkej, ukaž.“ Řekl Kamil a postavil se mezi ty dva. „Prdlajs mravenci. To sou termiti!! Ti sou větší, než normální mravenci. Říkala to uča, v příroďáku.“

 

Pokračování textu Napalm – mikropovídka č.6

Trest – mikropovídka č. 5

Jsem ztracená existence. Mé dětství stálo za hovno, moje puberta stála za hovno a moje dospělost už nestojí ani za to hovno. Střední školu jsem nedodělal a normální práci si nikdy nenašel. Měl jsem problémy s prachama, tak jsem začal dělat pro Šéfa. Nejprve si mě jenom oťukával a dával mi na práci lehčí věci. Sem tam dát někomu přes držku, rozmlátit někomu káru, prostě klasické jobovky. Když jsem se mu takhle osvědčil, postoupil jsem.

Pokračování textu Trest – mikropovídka č. 5

Bdělost – mikropovídka č.4

 

Ludvík trpěl takovou zvláštní poruchou. Byla to jistá forma náměsíčnosti. On se třeba v noci vzbudil, udělal nějakou věc a zase usnul. Po nějaké chvíli se znova probudil a teprve pak mu došlo, co se vlastně dělo.

Poprvé se to stalo, když mu bylo přibližně patnáct a Ludvík se v noci probral, vstal z postele, otevřel okno a vyhodil ven peřinu, pod kterou spal. Je třeba poznamenat, že Ludvík se svými rodiči bydlel v šestém patře. Když peřinu vyhodil, zavřel okno a zase šel spát. Po nějaké době ho probudila zima. Bez jakéhokoliv zaváhání otevřel peřináč a vytáhl si další peřinu. A nakonec se probral potřetí. To už se docela podivil proč není jeho peřina povlečená. A pak mu konečně došlo, co udělal. Nějak se mu to nechtělo věřit a tak otevřel okno a podíval se dolů. Na chodníku ležela peřina. Ludvík zašel za mamkou.

Pokračování textu Bdělost – mikropovídka č.4

Jízda – mikropovídka č.3

 
 
„Ahoj. Jmenuji se Daniel a jsem anděl.“
Kryštof si prohlížel malého muže, který se před něj posadil ke stolu v nějaké hospodě. Příliš nechápal, co se děje. Ráno šel normálně do práce. Pracoval jako poštovní doručovatel. Když šel pro podpis k jednomu adresátovi, pamatoval si jen, že zazvonil na zvonek a pak nic. Najednou seděl v prázdné hospodě a měl před sebou pivo.
„Kdože jste?“ zeptal se Kryštof nechápavě.
„Jsem anděl a jmenuji se Daniel.“ Zopakoval muž.
Kryštof se rozhlédl. Nikde nikdo, jen plný škopek piva před ním.
„Kde to jsem?“ zeptal se.
„Jsi v nebi.“
 

 

Pokračování textu Jízda – mikropovídka č.3

Vyhrál jsem – povídka

Někdy v roce 2007 jsem napsal povídku, kterou jsem bral v podstatě jako takové stylistické cvičení. Šlo mi o ich-formu a o akční žánr. Myslím, že jsem jí tehdy dokonce posílal do nějaké soutěže, ale vůbec se neumístila. Mám takový dojem, že jsem se touto okolností cítil velmi dotčen. No co už. Jestli se někomu chce číst, tak směle do toho.

 

Pokračování textu Vyhrál jsem – povídka