Herec k nepřežití – část druhá

Večer v divadle, než začalo představení, byl Milan opět v rauši.

„To jsou blitky ty seriály dneska. Jsem se díval odpoledne, ne, a tam hraje jeden mamrd vedle druhého.“

„A tak všechny seriály nejsou špatné.“ Ozval se kolega Jenda.

„Jsou! Dyť to dneska nikdo neumí točit! A ti herci, ne? Ti furt stojí, ruce v kapsách a melou pantem. Žádná situace, žádný prožitek, nic. Jenom proto, že maj známý ksicht, tak hrajou, ale ti říkám – je to šmíra! Šmíra kamaráde. Kdyby dali šanci dobrým hercům z oblasti, ne, to by….“

„Třeba tobě co?“

„No a proč ne?“

„Já jen že si říkal dobrým hercům…“

„Jééžíš fórky, na to seš dobrej.“

„Jsem.“ Utrousil Jenda a šel do kuřárny.

 

Pokračování textu Herec k nepřežití – část druhá

Herec k nepřežití – část první

„Je to prostě pičus. Jako já se omlouvám, ale tohle si fakt myslím. Zažil už jsem hodně, ale tohle je trochu moc.“

Atmosféra v herecké šatně byla dusná. Všichni seděli na židlích a koukali do země. Nikomu se moc nechtělo mluvit. Kromě Milana. Ten byl v rauši.

„Jo jasně, dostal ceny, kurva, a co jako? To ještě neznamená, že si přijde zarežírovat do divadla a začne tady rozmrdávat soubor! To ať si zkouší někde v Praze, nebo odkuď se zjevil, ale ne tu. Tu na to není nikdo zvědavý!“

 

Pokračování textu Herec k nepřežití – část první

Vyhrál jsem – povídka

Někdy v roce 2007 jsem napsal povídku, kterou jsem bral v podstatě jako takové stylistické cvičení. Šlo mi o ich-formu a o akční žánr. Myslím, že jsem jí tehdy dokonce posílal do nějaké soutěže, ale vůbec se neumístila. Mám takový dojem, že jsem se touto okolností cítil velmi dotčen. No co už. Jestli se někomu chce číst, tak směle do toho.

 

Pokračování textu Vyhrál jsem – povídka