Napalm – mikropovídka č.6

Tři malí kluci stáli v lese.

„He! Ty vole o!“ Křičel Filip a nadšeně třepotal ukazováčkem, který mířil někam před něj. Ferdinand, který stál za ním, se do těch míst zadíval.

„Ty mede! To sou mravenci!!“ konstatoval Ferda s patřičným údivem v hlase.

„Počkej, ukaž.“ Řekl Kamil a postavil se mezi ty dva. „Prdlajs mravenci. To sou termiti!! Ti sou větší, než normální mravenci. Říkala to uča, v příroďáku.“

Pokračování textu Napalm – mikropovídka č.6

Trest – mikropovídka č. 5

Jsem ztracená existence. Mé dětství stálo za hovno, moje puberta stála za hovno a moje dospělost už nestojí ani za to hovno. Střední školu jsem nedodělal a normální práci si nikdy nenašel. Měl jsem problémy s prachama, tak jsem začal dělat pro Šéfa. Nejprve si mě jenom oťukával a dával mi na práci lehčí věci. Sem tam dát někomu přes držku, rozmlátit někomu káru, prostě klasické jobovky. Když jsem se mu takhle osvědčil, postoupil jsem.

Pokračování textu Trest – mikropovídka č. 5

Bdělost – mikropovídka č.4

 

Ludvík trpěl takovou zvláštní poruchou. Byla to jistá forma náměsíčnosti. On se třeba v noci vzbudil, udělal nějakou věc a zase usnul. Po nějaké chvíli se znova probudil a teprve pak mu došlo, co se vlastně dělo.

Poprvé se to stalo, když mu bylo přibližně patnáct a Ludvík se v noci probral, vstal z postele, otevřel okno a vyhodil ven peřinu, pod kterou spal. Je třeba poznamenat, že Ludvík se svými rodiči bydlel v šestém patře. Když peřinu vyhodil, zavřel okno a zase šel spát. Po nějaké době ho probudila zima. Bez jakéhokoliv zaváhání otevřel peřináč a vytáhl si další peřinu. A nakonec se probral potřetí. To už se docela podivil proč není jeho peřina povlečená. A pak mu konečně došlo, co udělal. Nějak se mu to nechtělo věřit a tak otevřel okno a podíval se dolů. Na chodníku ležela peřina. Ludvík zašel za mamkou.

Pokračování textu Bdělost – mikropovídka č.4

Jízda – mikropovídka č.3

„Ahoj. Jmenuji se Daniel a jsem anděl.“
Kryštof si prohlížel malého muže, který se před něj posadil ke stolu v nějaké hospodě. Příliš nechápal, co se děje. Ráno šel normálně do práce. Pracoval jako poštovní doručovatel. Když šel pro podpis k jednomu adresátovi, pamatoval si jen, že zazvonil na zvonek a pak nic. Najednou seděl v prázdné hospodě a měl před sebou pivo.
„Kdože jste?“ zeptal se Kryštof nechápavě.
„Jsem anděl a jmenuji se Daniel.“ Zopakoval muž.
Kryštof se rozhlédl. Nikde nikdo, jen plný škopek piva před ním.
„Kde to jsem?“ zeptal se.
„Jsi v nebi.“

Pokračování textu Jízda – mikropovídka č.3

Dialog na konci – mikropovídka č.2

Asi pětatřicetiletá žena zemřela. Měla docela štěstí, protože se dostala do nebe. Nicméně život na zemi jí docela bavil, a tak když jednou potkala pána Boha, řekla mu:
„Pane Bože, podívej, co jsi dopustil.“
„Co máš přesně na mysli?“ Zeptal se Bůh i když všechno ví, ale potřeboval nějak udržet konverzaci.
„No moji smrt přece.“
„A jak jsi zemřela?“ Bůh stále udržoval konverzaci.
„Oni mě přivázali ke kameni a hodili do vody. Jenže já se nepotopila.“
„Vidíš, jaké si měla štěstí. To se jen tak někomu nepodaří.“ V tomhle má Bůh pravdu, schválně si to někdy zkuste. Jenže žena na to:
„No jo, ale oni mě pak vytáhli, řekli, že jsem čarodějnice a upálili mě.“
Bůh se zamyslel a potom řekl:
„No vidíš… A pointa?“
—————-
 POSLECH:
https://www.youtube.com/watch?v=Hv4CiSmQ4jI

Gangster Mirek – mikropovídka č.1

Mirek byl gangster. Byl na to patřičně hrdý, protože to byl jeho sen. Znal všechny italské filmy o mafii a přečetl všechny romány americké drsné školy. Měl na krku dva křížky a na to byl taky patřičně hrdý.
Jednou dostal od svého šéfa úkol. Měl umístit bombu do auta majitele jedné čínské restaurace. Majitel dlužil šéfovi výpalné. Mirek řekl, že to zařídí.
Mirek byl gangster, ale nebyl pyrotechnik. Když vyráběl bombu, vybuchlo mu to všechno do obličeje. Přišel o jedno oko a obě ruce.
Mirek už není gangster.
POSLECH:

————————