Herec k nepřežití – část šestá

„A nakonec mi dovolte poslední otázku – jak se herec z oblastního divadla dostane do televizního seriálu?“
Milan se pousměje. „To víte..,musíte jít tomu štěstíčku naproti a pak už jen zopakovat slova Napoleonova – kostky jsou vrženy.“
„Aha.., tak.., vážení posluchači, dnešním hostem byl Milan Nikl alias doktor Roman ze seriálu Právníci. Zítra se můžete těšit na Petru Olkovou, jež v seriálu Brněnský útvar hraje vyšetřovatelku Janu. Hezký zbytek večera.“ Červené světlo zhasne a ze sluchátek se ozve Karel Gott. Milan ještě chvíli poslouchá jeho hit Kakaová, až nakonec nevydrží volání nikotinu a stejně jako moderátor odejde do kuřárny.
„Celkem fajn práce, ta spíkrovina. Kolik si tak vyděláte?“
„Čtyřicet tisíc.“
Milan nadzdvihne obočí. „To je celkem slušné. Slušné. Moc těžká práce to není, co?“
„Není.“
„No jo. Tak já půjdu, musím na zkoušku. Peníze mi dají dole?“
„Jo.“
„Tak dík.“ Milan típne marlborku a jde si pro peníze.

Pokračování textu Herec k nepřežití – část šestá

Herec k nepřežití – část pátá

Milan se na zkoušce samozřejmě neobjeví. A vzhledem k tomu, že všichni znají důvod jeho nepřítomnosti, dost to poznamená jejich náladu. Těžko říct, jestli v negativním či pozitivním slova smyslu, faktem je, že nikomu není do smíchu a všichni se jaksi podivně soustředí na nastudování nové hry, což zdaleka není samozřejmé. Dokonce i režisér si toho všimne a nedovede si to vysvětlit, ale je rád, že může být rád.

Pokračování textu Herec k nepřežití – část pátá

Herec k nepřežití – část čtvrtá

Kamil se ze zastávky vrátil do klubu.
„Milan jede zítra do Prahy na konkurz.“ Oznámí u stolu, kde sedí herci. Stůl ztichne.
Jako první se ozve Pavel. „Zítra je zkouška ne?“
„Jo. Třeba mluvil s rejžou…“ řekne Miluna se zakaboněným výrazem a usrkne vodky. Stůl opět ztichne.
„A co to je za konkurz?“ Pavlovi to očividně nedá spát.
„Nevím.“ odpoví Kamil. „Říkal to na zastávce, ale pak už jel autobus a on odjel.“
„No dyť mu to přejme, ne.“ Pokusí se Jenda o žoviálnost.
„Tak to je jasný, ty vole, že mu to všichni přejem. Ale zas nějaká pravidla tady jsou, ne? Jestli nikomu nic neřek a nepřijde na zkoušku, tak je to trochu trapný, ne?“ Miluna se rozjíždí a Pavel se přidává: „Jako jestli nepřijde na zkoušku, tak je to chuj. Furt někoho řeší, furt někoho na něco upozorňuje, ale najednou, vole, zavolá Praha a Milánek se může posrat.“

Pokračování textu Herec k nepřežití – část čtvrtá

Herec k nepřežití – část třetí

Když se Milan ráno vzbudil, bylo mu špatně. Na zkoušku se mu vůbec nechtělo. Jeho role se jmenovala Třetí gardista a představa, že půl zkoušky bude stát s halapartnou u královského trůnu, se mu vůbec nelíbila. Navíc, když krále hrál Pavel. Nakonec mu ale nezbylo, než se do divadla vydat. Dopil zbyteček rumu a vyšel do ulic.

„Milane, nereaguj na každou větu, kterou uslyšíš.“ Řekl mu na zkoušce režisér.

„Proč ne?“

„Protože jsi gardista a ne šašek. Chápeš? Ty jsi králova stráž a tvým úkolem je strážit. Čili stát a koukat před sebe. A ne zvedat obočí po každé větě někoho jiného. Takhle se ureaguješ k smrti.“

„Jsem v situaci, ne? Musím přece nějak reagovat, ne?“

Pokračování textu Herec k nepřežití – část třetí

Herec k nepřežití – část druhá

Večer v divadle, než začalo představení, byl Milan opět v rauši.

„To jsou blitky ty seriály dneska. Jsem se díval odpoledne, ne, a tam hraje jeden mamrd vedle druhého.“

„A tak všechny seriály nejsou špatné.“ Ozval se kolega Jenda.

„Jsou! Dyť to dneska nikdo neumí točit! A ti herci, ne? Ti furt stojí, ruce v kapsách a melou pantem. Žádná situace, žádný prožitek, nic. Jenom proto, že maj známý ksicht, tak hrajou, ale ti říkám – je to šmíra! Šmíra kamaráde. Kdyby dali šanci dobrým hercům z oblasti, ne, to by….“

„Třeba tobě co?“

„No a proč ne?“

„Já jen že si říkal dobrým hercům…“

„Jééžíš fórky, na to seš dobrej.“

„Jsem.“ Utrousil Jenda a šel do kuřárny.

Pokračování textu Herec k nepřežití – část druhá

Herec k nepřežití – část první

„Je to prostě pičus. Jako já se omlouvám, ale tohle si fakt myslím. Zažil už jsem hodně, ale tohle je trochu moc.“

Atmosféra v herecké šatně byla dusná. Všichni seděli na židlích a koukali do země. Nikomu se moc nechtělo mluvit. Kromě Milana. Ten byl v rauši.

„Jo jasně, dostal ceny, kurva, a co jako? To ještě neznamená, že si přijde zarežírovat do divadla a začne tady rozmrdávat soubor! To ať si zkouší někde v Praze, nebo odkuď se zjevil, ale ne tu. Tu na to není nikdo zvědavý!“

Pokračování textu Herec k nepřežití – část první