Herec k nepřežití – část třináctá

Ráno bylo nechutné. Ženská, kterou večer okouzlil svým úsměvem, stále ležela vedle něj a s rozmazaným nalíčením vypadala odpudivě. Milan s ní zatřásl a řekl jí, ať vypadne, což dotyčná beze slova udělala. Chvíli jí sice trvalo, než se zmátožila a oblékla, a když byla konečně pryč, šel se Milan v klidu vyzvracet. Bylo mu hodně zle. Navíc získával pocit, že jeho současný stav není zapříčiněn pouze alkoholem, ale psychoanalyticky usoudil, že blbě mu je ze sebe samotného. Pro jistotu se rozhodl, že dál už o sobě uvažovat nebude a raději se půjde nasnídat.

V restauraci si uvědomil, že ze snídaně se stal prakticky oběd, neboť bylo těsně před dvanáctou. Ani nedojedl a vrátil se na pokoj, aby si mohl zabalit věci. Moc jich neměl. Kolem jedné hodiny už svištěl po dálnici směr Praha.

Pokračování textu Herec k nepřežití – část třináctá

Herec k nepřežití – část dvanáctá

A měla pravdu. Uběhlo ani ne patnáct minut a publikum bylo zcela konsternováno. Milan začal cítit, že Kabátová ho chobotnicky upozaďuje, a proto vytasil svou tajnou zbraň, kterou si pro podobnou příležitost schovával. Vždy, když se jeho postava dostala do presu událostí, jež se na ní valily, začal mistrně tikat levým okem a jemně šišlat. Obecenstvo se mohlo počůrat smíchy. Milan věděl, že toto bude jeho velký večer. A vrchol měl teprve přijít. Blížila se totiž scéna, kdy humor zmizí a situace velmi zvážní. A Milan měl dokonce v oku přichystanou slzičku! Dle jeho názoru – vrchol hereckého umění. A těsně před onou chvílí, těsně před tím, než Milan obnažil svou hereckou duši, jen pár vteřin před objevením se oné slané kapičky, ve chvíli kdy publikum bylo napnuté jak struna, tak přesně v té chvíli se z druhé divácké řady ozvalo:

Pokračování textu Herec k nepřežití – část dvanáctá

Herec k nepřežití – část jedenáctá

Následujícího dne ráno se Milan probudil poměrně brzy a chtě nechtě si musel připustit, že je trošku nervózní. Sám věděl, že k tomu důvod netřeba složitě hledat. Milan se vrací na místo činu, jak se říká. Toho dne večer, přesně v šest hodin, rozbalí své herecké mistrovství na jevišti kulturního domu, jež je velmi blízko divadla, které mu nikdy nikdo nedalo šanci. A Milanovi bylo jasné, že bývalí kolegové se přijdou podívat. Sám to domluvil tak, aby hráli v den, kdy kolegové nebudou mít představení. Kulturák byl vyprodán, přece jen, přijedou herci z Prahy, a tak občané maloměsta svedli o lístky malou bitvu, nicméně Milan si zarezervoval deset vstupenek pro své bývalé kolegy, a tak neměl strach, že by jim jeho jevištní ekvilibristika snad měla uniknout. Zašlo to dokonce tak daleko, že během snídaně si opakoval text, což za posledních dvanáct let neudělal.

Pokračování textu Herec k nepřežití – část jedenáctá

Herec k nepřežití – část desátá

Milan si do kufru naházel poslední svršky a zavřel ho. Byl rád, že konečně může opustit hotel a nastěhovat se do bytu. Povedlo se mu koupit byt poté, co prodal svůj starý a nyní nastala ta chvíle, kdy se do něj definitivně přesune. Většinu věcí už tam měl, do hotelu si jenom přišel pro poslední drobnosti. U recepce se rozloučil s Klárkou, slečinkou s níž strávil pár posledních nocí a vědom si toho, že už ji nikdy neuvidí, zamával a hezky se na ni usmál. Pak nastoupil do taxíku a vyrazil vstříc novým zážitkům.

Pokračování textu Herec k nepřežití – část desátá

Herec k nepřežití – část devátá

O dva dny později, večer před představením, povídá v šatně Jenda mladému Kamilovi.

„Ty představ si, Milan normálně tu Richardovu dceru omrdal.“

„Fakt? Kdy?“

„No po premiéře. Normálně ji zatáh na pohostiňák a omrdal.“

„No jo no. Stávaj se i horší věci.“ Pokrčil Kamil rameny.

„Já si stejně myslím, že on jednou něco chytne. Vole, dyť on omrdal snad každého tady v divadle.“

„Fakt? To ani nevím.“

„No jo, seš tu krátce. Však tu holku, tu z tvého ročníku, jak tu byla s tebou na ten konkurz, tak tu omrdal taky, co myslíš.“

Pokračování textu Herec k nepřežití – část devátá

Herec k nepřežití – část osmá

Tam potkal Milunku.
Gejzír slov a frází, které jí následně opustily ústa, snad ani nelze reprodukovat. Každopádně pro tuto erupci citů potřebovala minimálně osm krychlových metrů prostoru. Když byla bouře konečně na konci svých sil, Milan se zmohl pouze na jediné: „Jo. Taky se mám dobře.“
A následovala další erupce. Milunka často stírala rozdíly mezi jevištěm a realitou, a tak docházelo k tomu, že většinu svého života něco hrála, než aby ho žila. Všichni už ji takhle znali, ale teď, co byl Milan delší dobu pryč, mu tato skutečnost přišla více zjevná. Každopádně se pokusil, aby to nedal na sobě příliš znát.
„Ale to víš, že můžeš.“ Říkal. „A víš co? Ani nebude nutné, abys kvůli tomu jezdila do Prahy, pač my to tu stejně budem hrát.“ Mluvil o představení agentury Obzor.
„Vážně?!!“ Zvolala Milunka přibližně o oktávu výš, než bylo nutné. „Ale to nám musíš dát vědět, ať se přijdem podívat!“

Pokračování textu Herec k nepřežití – část osmá

Herec k nepřežití – část sedmá

„Už jste to slyšeli? Milan přijede na premiéru.“ Řekl Jenda osazenstvu v kuřárně a místnost se ponořila do zaraženého a nervózního ticha. Všichni tak nějak tušili, že by se něco takového nemělo dít, že by se ta nasranost neměla projevovat, že je přece úplně normální, že se občas některému kolegovi podaří prorazit. V minulosti se to také mnohokrát stalo. Jenomže všichni věděli, že Milan je poněkud jiný případ. Všichni totiž věděli, že s mírou Milanova talentu je to všelijaké, jenom ne jednoznačné. Nikdo si nemyslel, že je vyloženě špatný, to ne, ale každý zároveň věděl, že velké role nikdy hrát nebude. A mnoho kolegů z divadla si občas neodpustilo, aby mu tuto skutečnost jemně nenaznačili. Milan to samozřejmě přehlížel, anebo dělal, že nic neslyší, ale uvnitř ho to nesmírně žralo.
A teď zde najednou byla situace, kdy Milan už není členem souboru, je z něj seriálová hvězda a rozdává rozhovory do Plesku pro ženy. A bylo úplně jasné, že si absolutně nenechá ujít příležitost, aby všem mohl vrátit posměšky, které za ta dlouhá léta vyslechl. A všichni z toho měli strach. A proto se opravdu málokdo těšil na onen večer, kdy předvedou výsledek své práce. A tato chvíle nastala velmi brzy.

Pokračování textu Herec k nepřežití – část sedmá