Herec k nepřežití – část třináctá

Ráno bylo nechutné. Ženská, kterou večer okouzlil svým úsměvem, stále ležela vedle něj a s rozmazaným nalíčením vypadala odpudivě. Milan s ní zatřásl a řekl jí, ať vypadne, což dotyčná beze slova udělala. Chvíli jí sice trvalo, než se zmátožila a oblékla, a když byla konečně pryč, šel se Milan v klidu vyzvracet. Bylo mu hodně zle. Navíc získával pocit, že jeho současný stav není zapříčiněn pouze alkoholem, ale psychoanalyticky usoudil, že blbě mu je ze sebe samotného. Pro jistotu se rozhodl, že dál už o sobě uvažovat nebude a raději se půjde nasnídat.

V restauraci si uvědomil, že ze snídaně se stal prakticky oběd, neboť bylo těsně před dvanáctou. Ani nedojedl a vrátil se na pokoj, aby si mohl zabalit věci. Moc jich neměl. Kolem jedné hodiny už svištěl po dálnici směr Praha.

Pokračování textu Herec k nepřežití – část třináctá

Napalm – mikropovídka č.6

Tři malí kluci stáli v lese.

„He! Ty vole o!“ Křičel Filip a nadšeně třepotal ukazováčkem, který mířil někam před něj. Ferdinand, který stál za ním, se do těch míst zadíval.

„Ty mede! To sou mravenci!!“ konstatoval Ferda s patřičným údivem v hlase.

„Počkej, ukaž.“ Řekl Kamil a postavil se mezi ty dva. „Prdlajs mravenci. To sou termiti!! Ti sou větší, než normální mravenci. Říkala to uča, v příroďáku.“

Pokračování textu Napalm – mikropovídka č.6

Herec k nepřežití – část dvanáctá

A měla pravdu. Uběhlo ani ne patnáct minut a publikum bylo zcela konsternováno. Milan začal cítit, že Kabátová ho chobotnicky upozaďuje, a proto vytasil svou tajnou zbraň, kterou si pro podobnou příležitost schovával. Vždy, když se jeho postava dostala do presu událostí, jež se na ní valily, začal mistrně tikat levým okem a jemně šišlat. Obecenstvo se mohlo počůrat smíchy. Milan věděl, že toto bude jeho velký večer. A vrchol měl teprve přijít. Blížila se totiž scéna, kdy humor zmizí a situace velmi zvážní. A Milan měl dokonce v oku přichystanou slzičku! Dle jeho názoru – vrchol hereckého umění. A těsně před onou chvílí, těsně před tím, než Milan obnažil svou hereckou duši, jen pár vteřin před objevením se oné slané kapičky, ve chvíli kdy publikum bylo napnuté jak struna, tak přesně v té chvíli se z druhé divácké řady ozvalo:

Pokračování textu Herec k nepřežití – část dvanáctá

Herec k nepřežití – část jedenáctá

Následujícího dne ráno se Milan probudil poměrně brzy a chtě nechtě si musel připustit, že je trošku nervózní. Sám věděl, že k tomu důvod netřeba složitě hledat. Milan se vrací na místo činu, jak se říká. Toho dne večer, přesně v šest hodin, rozbalí své herecké mistrovství na jevišti kulturního domu, jež je velmi blízko divadla, které mu nikdy nikdo nedalo šanci. A Milanovi bylo jasné, že bývalí kolegové se přijdou podívat. Sám to domluvil tak, aby hráli v den, kdy kolegové nebudou mít představení. Kulturák byl vyprodán, přece jen, přijedou herci z Prahy, a tak občané maloměsta svedli o lístky malou bitvu, nicméně Milan si zarezervoval deset vstupenek pro své bývalé kolegy, a tak neměl strach, že by jim jeho jevištní ekvilibristika snad měla uniknout. Zašlo to dokonce tak daleko, že během snídaně si opakoval text, což za posledních dvanáct let neudělal.

Pokračování textu Herec k nepřežití – část jedenáctá

Herec k nepřežití – část desátá

Milan si do kufru naházel poslední svršky a zavřel ho. Byl rád, že konečně může opustit hotel a nastěhovat se do bytu. Povedlo se mu koupit byt poté, co prodal svůj starý a nyní nastala ta chvíle, kdy se do něj definitivně přesune. Většinu věcí už tam měl, do hotelu si jenom přišel pro poslední drobnosti. U recepce se rozloučil s Klárkou, slečinkou s níž strávil pár posledních nocí a vědom si toho, že už ji nikdy neuvidí, zamával a hezky se na ni usmál. Pak nastoupil do taxíku a vyrazil vstříc novým zážitkům.

Pokračování textu Herec k nepřežití – část desátá

Herec k nepřežití – část devátá

O dva dny později, večer před představením, povídá v šatně Jenda mladému Kamilovi.

„Ty představ si, Milan normálně tu Richardovu dceru omrdal.“

„Fakt? Kdy?“

„No po premiéře. Normálně ji zatáh na pohostiňák a omrdal.“

„No jo no. Stávaj se i horší věci.“ Pokrčil Kamil rameny.

„Já si stejně myslím, že on jednou něco chytne. Vole, dyť on omrdal snad každého tady v divadle.“

„Fakt? To ani nevím.“

„No jo, seš tu krátce. Však tu holku, tu z tvého ročníku, jak tu byla s tebou na ten konkurz, tak tu omrdal taky, co myslíš.“

Pokračování textu Herec k nepřežití – část devátá