Herec k nepřežití – část čtrnáctá

Kamil seděl na gauči ve svém bytě. Z rozmlácené televize se ještě kouřilo. Z rozmláceného mobilu se pro změnu nekouřilo. Televizi Kamil rozbil proto, že v ní spatřil Milana. To je koneckonců pochopitelné. Naproti tomu telefonem třísknul o podlahu poté, co mu volal jeho vyděšený otec a tázal se, zda je pravda, že je buzerant a proč to nikomu neřekl.

            Stav Kamilova vzteku začal dosahovat enormní výše. Navíc musel do divadla, kam se mu vůbec nechtělo. Když na to přišlo, všichni herci samozřejmě tvrdili, že Plesk nečtou. Plesk přece nečetl nikdo v republice. Ale stejně mu bylo jasné, že to všichni budou vědět.

            A taky že věděli. Tedy až na Jendu, který Plesk opravdu nečetl. Ten četl jenom Sport, což je ovšem prašť jak uhoď. Ve výsledku – když Kamil před začátkem zkoušky vstoupil na jeviště, všichni měli ve tváři soustrastný výraz. Ale dělali jakoby nic a zkoušelo se. Kamilovi to moc nešlo. Pak byla pauza a vypuklo to.

            „Skandál!“ Ječela Miluna a chtěla volat právníky.

            „Normálně mu rozbijem držku.“ Navrhoval Pavel.

            „O co jde?“ Ptal se Jenda.

            Ale Kamil nikoho z nich neposlouchal. Ten měl už svůj plán promyšlený. Hned po zkoušce sedl na autobus a vyrazil směr Ostrava.

            Petra (to je ta bývalá od Kamila) měla ten den představení. Hráli krásnou hru a Petra hrála titulní roli. Byla skvělá. Diváci ji milovali a kritici spokojeně brumlali a pokyvovali hlavami. Petra byla ráda, že nakonec zakotvila v Ostravě a stejně tak byla ráda, když ten večer spatřila Kamila v divadelním klubu. Nadšeně si k němu přisedla.

            „Ježííš čááááůůůů.“ Přivítala ho. „Co ty tu? Byl ses kouknout?“

            „Nebyl.“

            „Aha… A tak jak? Ste tu s divadlem?“

            „Ty kundo zasraná.“

            Ticho. Nikoliv trapné, ale zaražené.

            „Doufám, že sis to užila?“

            Petra se chvilku mračila. „Hele, teď ti dost dobře nerozumím.“

            „Ty kvůli tomu divadlu si schopná obětovat všechno, že?“

            Petra se stále mračila a dívala se na Kamila více než nechápavě.

            „Ty se prostě vychrápeš s každým, kdo ti něco naslibuje, co?“

            „Aha…,“ Petra byla doma. „A tos jako přijel, abys mi to vyčítal? Po dvou letech?“

            „Jo, přesně tak. Jenom jsem chtěl, abys to slyšela. Aby ti někdo pěkně nahlas a do očí řekl, že jsi kurva. Takže.“ Kamil se postavil a nahnul se přes stůl. „Jsi kurva.“

            Chvilinku bylo ticho. Pak se Petra uchichtla. Pak znovu. A pak dostala zcela regulérní záchvat smíchu. Smála se ještě když vstávala, smála se když si u baru objednávala pivo a smála se i když si sedala ke svým kolegům. Když Kamil odcházel z klubu, ještě pořád se smála. A když seděl v nočním autobusu a vracel se domů, pořád slyšel, jak se mu směje.

            Nakonec se přistihl, jak sedí doma a bulí. Normálně řval vzteky. Pak se zcela logicky rozhodl, že se půjde do klubu opít.

            „Ty si to všechno moc bereš, víš. To kdyby se mně stalo, co tobě…“

            „Ty vole Miluno, drž piču.“ Kamil opravdu neměl chuť poslouchat Milunin názor na stav světa a věcí.

            „Proč jsi takový? Vždyť takový jsi nebýval.“

            Kamil pro jistotu nereagoval.

            „Jo jo.“ Pokračovala Miluna. „Takový jsi nebýval.“

            Kamil jí sledoval a rozhodoval se, zda něco řekne, či raději bude zticha. Ale nakonec mu to nedalo. A bylo zle.

            „Ty Miluno, řekni mi, proč se nestaráš sama o sebe? Mám takový dojem, že by ti to určitě prospělo.“

            „Jako jak?“

            „Jako tak, že tím, že se neustále staráš o ostatní a neustále ti tak strašně záleží na všech ostatních, že ti kurva trošku uniká, že jsi všem úplně u prdele a že nikdo není na tvoje názory ani na tvoji pomoc vůbec zvědavý. Tak se už do piče přestaň starat o moje problémy a raději se soustřeď na svůj problém s chlastem.“

            Bylo ticho. Ale jenom chvilinku.

            „Já nemám problém s alkoholem.“

            „Samozřejmě že ne. V tomhle divadle přece nikdo nemá problém s alkoholem.“

            „Ale jako, já zas tak moc nepiju.“

            „Ne? Ty si vlastně dáš jenom pár panáku, že? Každý den.“

            „Ne to není pravda.“

            „No tak není. Hlavně už sklapni.“

            Milunka by možná i byla zticha, ale člověk má tu hloupou vlastnost, že když jej někdo postaví před holý fakt, který se mu nezamlouvá, má potřebu se z toho vykecat. Stejně tak činila i Miluna.

            „Tak jako jo, já se občas napiju, ale zas to jako nejsou nějaké velké objemy, toho alkoholu. To třeba jsou tu lidi, kteří toho vypijou víc. A já třeba na rozdíl od některých, když piju, tak pořád vím, co dělám a co povídám.“

            Kamil se zvedl a odešel.

            „No jasně! Tímhle to vyřešíš,“ volala za ním Miluna. „Když je problém, tak od něj odejít.“ Ale Kamil už jí neslyšel. A tak Miluna zůstala u stolu sama. Podívala se na Kulicha.

            „Přines mi ještě jednu.“

            Kulich kývnul a začal nalévat dalšího panáka vodky.

Herec k nepřežití – všechny části