Napalm – mikropovídka č.6

Tři malí kluci stáli v lese.

„He! Ty vole o!“ Křičel Filip a nadšeně třepotal ukazováčkem, který mířil někam před něj. Ferdinand, který stál za ním, se do těch míst zadíval.

„Ty mede! To sou mravenci!!“ konstatoval Ferda s patřičným údivem v hlase.

„Počkej, ukaž.“ Řekl Kamil a postavil se mezi ty dva. „Prdlajs mravenci. To sou termiti!! Ti sou větší, než normální mravenci. Říkala to uča, v příroďáku.“

„Hej, dem jim zrobit válku. Co?“ Navrhl Filip a začal se rozhlížet po nějakém vhodném nástroji. Našel velký kámen. Zvedl ho nad hlavou, rozběhl se k mraveništi a těsně před ním kamenem mrštil. Těžký kámen se do mraveniště zarazil téměř do poloviny. „Héj, to je jak atomovka!“ Mravenci začali zmateně pobíhat a snažili se zjistit, co se děje.

„Di někam s takyma atomovkama. To bysme tu byli dlouho, vole. Musím na oběd, ne? Dyť to mraveniště je větší než ty.“ Opět konstatoval Ferda. „Mám lepší nápad. Pojďte se mnou.“

A trojice se vydala k domu, kde Ferda bydlel. Tam zmizeli v garáži, a když vyšli, každý z chlapců nesl dva litry technického benzínu v plastikové flašce. Ferda ještě skočil do kuchyně pro sirky.

„Hej, to bude napalm, že?“ vyzvídal Filip.

„Jasně že napalm.“ Odpověděl Ferda. „Jak američani, ne? V tom, v te džungli, ve vjetnamu to bylo, jak v tom filmu se Stallonem. Oni tam právě nepoužili atomovku, bo to je nelidské, tak napalm použili. Tak my tež teď použijem napalm.“

„Hej, to bude fajne.“ Těšil se Kamil.

Kluci dorazili k mraveništi a začali systematicky vylívat benzín. Snažili se nevynechat jediné místečko. Flašky pak zapíchli do vrcholu mravenčí pyramidy. Filip chtěl rozškrtnout sirku, ale Ferda ho přerušil:

„Co robiš ty cype? To byl muj nápad, tak to zrobim ja!“ A vytrhl Filipovi sirky z rukou. „Do pytle, tu furt fuka vítr. Poď mi tu dát ruky!“ Kamil obejmul svými dlaněmi krabičku a  Ferda škrtl. Sirka se po chvíli rozhořela.

„Tak a teď o!“ Zvolal  Ferda a hodil sirku na mraveniště.

Během jediné vteřiny zachvátil celé mraveniště oheň. Začalo se ozývat jemné praskání, jak se tělíčka mravenců začala škvařit. Kluci poskakovali a smáli se, házeli do mraveniště kameny nebo klacky. Plastikové flašky se začaly tavit. Pak kluci přestali poskakovat.

Po chvíli přestali házet do mraveniště klacky a kameny.

A když mraveniště hořelo asi pět minut, kluci se už ani nesmáli. Jen tam tak stáli a civěli. A do smíchu jim nebylo.

Když potom šli po cestě domů a byli takoví nějací zaražení, Ferda řekl:

„Šak co. Američani to použili na lidi.“

„Víte, co ještě říkala uča?“ Zeptal se po chvíli Kamil. „Že jich tam žije i několik miliónu.“

„Jenže to nejsou lidi, ne?!“ Zařval ferda. „To byli jenom mravenci!“

„Hmm, ja nevím.“ Řekl pro změnu Filip. „Mě to přijde takove blbe, ten napalm. Přiště zrobime normalně atomovku a bude.“

„Jo atomovku.“ Přikývl Kamil. „Šak tu taky američani použili na lidi, tak co.“

Tak co.