Herec k nepřežití – část devátá

O dva dny později, večer před představením, povídá v šatně Jenda mladému Kamilovi.

„Ty představ si, Milan normálně tu Richardovu dceru omrdal.“

„Fakt? Kdy?“

„No po premiéře. Normálně ji zatáh na pohostiňák a omrdal.“

„No jo no. Stávaj se i horší věci.“ Pokrčil Kamil rameny.

„Já si stejně myslím, že on jednou něco chytne. Vole, dyť on omrdal snad každého tady v divadle.“

„Fakt? To ani nevím.“

„No jo, seš tu krátce. Však tu holku, tu z tvého ročníku, jak tu byla s tebou na ten konkurz, tak tu omrdal taky, co myslíš.“

Kamil nadzvedl obočí a na sucho polkl.

„No neval bulvy.“ Pokračoval Jenda. „Milan je staré prase. Nakukal ji, že má na výsledek konkurzu vliv a už to jelo.“

„Vždyť já jsem s ní v té době chodil…“

Teď pro změnu nadzvedl obočí Jenda. „No jo.. Jak si to řekl před chvilkou? Stávaj se i horší věci.“

Po představení seděl Kamil v klubu a tupě zíral na dno sklenky s vodkou. Naproti u stolu seděla Miluna a činila to samé. Po chvíli jí to nedalo a zeptala se:

„Co je? Ulítly včely?“

„Ale hovno. Ztratil jsem iluze.“

Miluna chvilku přemýšlela, jestli to myslel ironicky a pak řekla: „Na to si u divadla zvykej. Stane se to ještě mockrát.“ A vypila panáka.

„Pičo, já to nechápu. Vždyť to musel vědět!“ Kroutil Kamil hlavou. Miluna velmi rychle pochopila, že se nejspíš dozví nějakou pikantnost, a tak neváhala a zeptala se:

„O co jde? Kdo co musel vědět?“

„No Milan! Vždyť přece musel vědět, že s ní chodím!“

„S kým?“

„S Petrou. Moje spolužačka. Taky sem chtěla do angažmá.“

„Jo ta dívenka…  A co se stalo, nebo co?“

„Jenda řek, že prý se s ní Milan vychrápal!“

„No samo že vychrápal… Tys to nevěděl?“

Kamil se na Milunu podíval hodně nechápavě. Pak si hlasitě odfrkl, vstal a odešel. Miluna se za ním chvilku dívala, pak jen pokrčila rameny a zašla si pro panáka. Když se vrátila ke stolu, pořád nerozuměla tomu, proč se urazil.

„Já furt nerozumím, proč se jako urazil.“ Říkala později Jendovi, který přišel na pivo. „Dyť přece každý věděl, že ji Milan ošukal. Copak mě mohlo napadnout, že to neví. Já se mu divím. Přece, i kdyby to nakrásně nevěděl, tak tady nemusí hrát uraženého. Přece s ní už nechodí, tak co tady machruje?“

Jenda pozoroval cigaretový dým a nereagoval.

„Mladej si asi myslel, že svět je jednoduchý, nebo co.“ Pokračovala Milunka. „Ale to si měl uvědomit dřív – že když vleze do divadla, že to nebude mít se vztahy jednoduché. Každý si chce zapíchat, ne? Tak ať nemachruje. Stejně, až vyroste, bude stejnej.“

„Ty vole Miluno nefilozofuj! Já tak mám náladu teď poslouchat tvoje úvahy.“

Miluna pochopila, že u Jendy se interakce nedočká. Dopila posledního panáka a šla domů. Tam se ještě dorazila vínem a usnula spánkem spravedlivých.


 

Předchozí části Herce k nepřežití zde:
http://www.albertcuba.cz/category/grafomanie/herec-k-nepreziti/