Bdělost – mikropovídka č.4

 

Ludvík trpěl takovou zvláštní poruchou. Byla to jistá forma náměsíčnosti. On se třeba v noci vzbudil, udělal nějakou věc a zase usnul. Po nějaké chvíli se znova probudil a teprve pak mu došlo, co se vlastně dělo.

Poprvé se to stalo, když mu bylo přibližně patnáct a Ludvík se v noci probral, vstal z postele, otevřel okno a vyhodil ven peřinu, pod kterou spal. Je třeba poznamenat, že Ludvík se svými rodiči bydlel v šestém patře. Když peřinu vyhodil, zavřel okno a zase šel spát. Po nějaké době ho probudila zima. Bez jakéhokoliv zaváhání otevřel peřináč a vytáhl si další peřinu. A nakonec se probral potřetí. To už se docela podivil proč není jeho peřina povlečená. A pak mu konečně došlo, co udělal. Nějak se mu to nechtělo věřit a tak otevřel okno a podíval se dolů. Na chodníku ležela peřina. Ludvík zašel za mamkou.

„Mami..“ řekl Ludvík a jemně jí šťouchl do ramena. „Mami.“

„Co je? Co? Co se děje.“ Ludvíkova maminka byla dosti vyplašená.

„Mami, já musím ven.“

„A proč?“ zeptala se.

„No, ..ehm.. já jsem z okna vyhodil peřinu…“

Když se pak ráno všichni probudili, měli z toho srandu a doufali, že to byla jen výjimečná událost, která se už nebude opakovat. Jenže asi za týden, když se Ludvíkův otec chystal ráno do práce, našel v ledničce všechny boty, které rodina měla původně v botníku. Ludvík se rozpomněl, že se v noci vzbudil a že mu přišlo jako dobrý nápad naskládat všechny boty do ledničky. To už se rodiče docela lekli. Řekli Ludvíkovi, že pokud se to bude ještě opakovat, bude muset navštívit doktora. Ludvík je ujistil, že už se to nestane.

Dva měsíce byl skutečně klid. Jenže pak se stalo, že se Ludvík opět v noci probudil, vzal nůž, šel k rodičům do ložnice a ten nůž zabodl otci do krku. Pak si šel zase lehnout


Všechny mikropovídky zde:
http://www.albertcuba.cz/category/grafomanie/mikropovidky/