Herec k nepřežití – část čtvrtá

Kamil se ze zastávky vrátil do klubu.
 
„Milan jede zítra do Prahy na konkurz.“ Oznámí u stolu, kde sedí herci. Stůl ztichne.
Jako první se ozve Pavel. „Zítra je zkouška ne?“
„Jo. Třeba mluvil s rejžou…“ řekne Miluna se zakaboněným výrazem a usrkne vodky. Stůl opět ztichne.
„A co to je za konkurz?“ Pavlovi to očividně nedá spát.
„Nevím.“ odpoví Kamil. „Říkal to na zastávce, ale pak už jel autobus a on odjel.“
„No dyť mu to přejme, ne.“ Pokusí se Jenda o žoviálnost.
„Tak to je jasný, ty vole, že mu to všichni přejem. Ale zas nějaká pravidla tady jsou, ne? Jestli nikomu nic neřek a nepřijde na zkoušku, tak je to trochu trapný, ne?“ Miluna se rozjíždí a Pavel se přidává: „Jako jestli nepřijde na zkoušku, tak je to chuj. Furt někoho řeší, furt někoho na něco upozorňuje, ale najednou, vole, zavolá Praha a Milánek se může posrat.“
 

 

 

„Dyť by ses taky posral, kdyby zavolala Praha.“ Řekne jízlivě Jenda.
„Jo, ale domluvil bych si to tak, aby nemusel zrušit zkoušku.“
„Dyť on zkoušku nezruší. On nemá hauptku, na rozdíl od tebe. Když tam zítra nebude, tak se to bez něho neposere. Ne?“
„Jo, to jo, ale je snad slušnost říct, že zítra nebude na zkoušce.“
„A proč by ti to jako měl říkat?“
„Ne mě, ale režisérovi, nebo šéfovi.“
„A jak víš, že jim to neřek?“
„Nevím to.“
„Tak co se vztekáš?“
„Protože mi takové jednání vadí.“ Uzavře Pavel a dopije panáka whisky.
Kdo ví, co mu vlastně vadí. Možná to, že nezavolali jemu. On je přece hvězda, ne? Pavel totiž ví, o jaký konkurz se jedná. Sám do oné agentury poslal fotky, stejně jako Milan, agenturní výzva konec konců visela na nástěnce a oba se potkali v kanceláři propagace, kde si fotky nechali tisknout.
„Copak, copak, taky pokoušíš osud?“ Vtipkoval tehdy Pavel a ještě si přisadil: „Jak tak koukám, mám na výběr z mnohem většího počtu fotek, co?“ A potutelně se usmíval.
Ale nakonec do Prahy jede Milan.
„Taková nicka! Taková nula! Šmííírááák jeden!“ Vzteká se potom kolem jedné hodiny ranní a po devíti panácích whisky Pavel. „Pročjetovždycky tak.., že… jenom průměrní dostanoušanci, he? To je pšece nesprvdlivé.“ Už se mu po těch panácích, které zapíjel pivem, celkem blbě artikuluje. „To jeje jenom protoprtže Praha semůže sasama ze sebe posrat! A my tammusíme jezdit na ty zpičené konkvrzy, místo abyoni jezdili tu za náma! Kurva.“ A dopije desátou whisky. „Du dom!!“ Zařve a zvedne se.
Cesta domů je pro Pavla obtížná. Horizont je permanentně na křivo a nikdo není schopen ho narovnat. Pavel prská a nadává. Nakonec ho vezme balanc a omotá se kolem sloupu lampy. Chvíli se jí přidržuje a pak si s ní začne povídat.
„Řekni mi lampo! Je nasvětěsprravedlnost?“
„Není.“ Odpoví lampa.
„Já to věděl.“ Řekne Pavel a rozbrečí se. Pak se sesune na chodník a usne opřen zády o lampu.
Když se probere, je už světlo a kolem něj chodí lidé do práce. Pavel se sesbírá a vydá se rovnou do divadla, kde se osprchuje a opět usne, tentokrát v šatně.

Všechny části zde: http://www.albertcuba.cz/herec-k-nepreziti-vsechny-casti/