Lovci monster s.r.o.

To jsem takhle jednou vyrazil do knihkupectví, abych nakoupil nějaké čtivo na dovolenou k moři. Takže předpoklady pro výběr byly jednoznačné – paperback (voda, sůl) a ulítlá obálka (mozek jsem chtěl nechat doma). Neomylně jsem tedy zamířil ke sci-fi a fantasy sekci a rozhlédl se. Chlápek v kožené bundě a s brokovnicí má položenou nohu na mrtvole vlkodlaka. Bingo. Nemusel jsem dál hledat. Popadl jsem dva díly ze čtyř, které na polici byly a těšil se, až se na pláži začtu.

Pokračovat ve čtení „Lovci monster s.r.o.“

Tři Tygři – Mise splněna?

Když Tři Tygři v Heligonce začínali, v nějakém rozhovoru se mě zeptali, co je vlastně cílem, co se musí stát, abych si řekl „hotovo“, abych pocítil jakousi spokojenost z dobře vykonané práce? A já jsem tehdy odpověděl, že takovým mým snem je situace, kdy se oznámí termín dalšího večera Třech Tygrů, spustí se prodej vstupného a do tří dnů bude vyprodáno.

Pokračovat ve čtení „Tři Tygři – Mise splněna?“

Herec k nepřežití – část třináctá

Ráno bylo nechutné. Ženská, kterou večer okouzlil svým úsměvem, stále ležela vedle něj a s rozmazaným nalíčením vypadala odpudivě. Milan s ní zatřásl a řekl jí, ať vypadne, což dotyčná beze slova udělala. Chvíli jí sice trvalo, než se zmátožila a oblékla, a když byla konečně pryč, šel se Milan v klidu vyzvracet. Bylo mu hodně zle. Navíc získával pocit, že jeho současný stav není zapříčiněn pouze alkoholem, ale psychoanalyticky usoudil, že blbě mu je ze sebe samotného. Pro jistotu se rozhodl, že dál už o sobě uvažovat nebude a raději se půjde nasnídat.

V restauraci si uvědomil, že ze snídaně se stal prakticky oběd, neboť bylo těsně před dvanáctou. Ani nedojedl a vrátil se na pokoj, aby si mohl zabalit věci. Moc jich neměl. Kolem jedné hodiny už svištěl po dálnici směr Praha.

Pokračovat ve čtení „Herec k nepřežití – část třináctá“

Napalm – mikropovídka č.6

Tři malí kluci stáli v lese.

„He! Ty vole o!“ Křičel Filip a nadšeně třepotal ukazováčkem, který mířil někam před něj. Ferdinand, který stál za ním, se do těch míst zadíval.

„Ty mede! To sou mravenci!!“ konstatoval Ferda s patřičným údivem v hlase.

„Počkej, ukaž.“ Řekl Kamil a postavil se mezi ty dva. „Prdlajs mravenci. To sou termiti!! Ti sou větší, než normální mravenci. Říkala to uča, v příroďáku.“

Pokračovat ve čtení „Napalm – mikropovídka č.6“

Herec k nepřežití – část dvanáctá

A měla pravdu. Uběhlo ani ne patnáct minut a publikum bylo zcela konsternováno. Milan začal cítit, že Kabátová ho chobotnicky upozaďuje, a proto vytasil svou tajnou zbraň, kterou si pro podobnou příležitost schovával. Vždy, když se jeho postava dostala do presu událostí, jež se na ní valily, začal mistrně tikat levým okem a jemně šišlat. Obecenstvo se mohlo počůrat smíchy. Milan věděl, že toto bude jeho velký večer. A vrchol měl teprve přijít. Blížila se totiž scéna, kdy humor zmizí a situace velmi zvážní. A Milan měl dokonce v oku přichystanou slzičku! Dle jeho názoru – vrchol hereckého umění. A těsně před onou chvílí, těsně před tím, než Milan obnažil svou hereckou duši, jen pár vteřin před objevením se oné slané kapičky, ve chvíli kdy publikum bylo napnuté jak struna, tak přesně v té chvíli se z druhé divácké řady ozvalo:

Pokračovat ve čtení „Herec k nepřežití – část dvanáctá“